Je to na nás …

… k čemu nám budou peníze a majetek, když nebudeme zdraví …

Těžko bychom hledali někoho, kdo by nechtěl být zdravý, otázkou ale stále zůstává, jak toho stavu, nejlépe co nejjednodušeji, nejen dosáhnout, ale jak si ho pak také pokud možno i trvale udržet. V dnešní době internetu není problém najít mnoho odborných článků a často i názorově protichůdných, které se otázkou stravy a jejího možného vlivu na zdraví zabývají. Problémem ale je se v tom zorientovat tak, aby ty námi vybrané poznatky, co se nám zdají logické, se navzájem nevylučovaly a dávaly nám celkově jasný smysl. Ne každý odborník dovede své poznatky a názory srozumitelně prezentovat, myšlenky níže uvedeného autora by však pro nás mohly být tou světlou výjimkou …    

Americký profesor Colin Campbell, autor známé knihy Čínská studie ( 2006, u nás 2010 ), ve své poslední knize Celek – přehodnocení vědy o výživě ( 2013, u nás 2015 ) prezentuje svůj příběh životní změny v chápání výživy a jejího vlivu na zdraví. Příběh je o to zajímavější, že se jedná o člověka, který celý život tuto problematiku profesně studuje a zkoumá.

Autor knihy je emeritní profesor nutriční biochemie na Cornellově univerzitě a pohybuje se více než 50 let na špici nutričního výzkumu, jehož výsledkem je přes 300 odborných článků, čtyřicet let prováděl se svými studenty laboratorní pokusy a dvacet let byl členem expertních komisí, které formulovaly mezinárodní zásady týkající se jídla a zdraví a rozhodovaly, který výzkum by měl být financován.

Svojí profesní kariéru začal již v roce 1955 a vědeckou pak v roce 1965, kdy po získání doktorátu se po dalších čtyřech letech stal profesorem v Ústavu biochemie a výživy. Poté díky velkoryse financovanému grantu zkoumal na Filipínách burské oříšky ze dvou zdánlivě nesouvisejících důvodů,  jako vhodného místního a laciného zdroje bílkovin pro chudé filipínské děti a jako zdroje plísně produkující aflatoxin, karcinogenní chemické látky způsobující rakovinu jater. A právě zde při tomto studiu, začala jeho cesta ke kacířství. Vyrůstal totiž na mléčné farmě svých rodičů a tak v mládí předpokládal, že jeho příspěvkem k lidskému blahobytu bude poznání, jak z chovných zvířat získat více bílkovin, čímž by se tak mohl vyřešit problém s podvýživou v chudých částech světa, neb jedním ze základních problémů výživy je právě nedostatek bílkovin. Zjištění, že ve skupině dětí z bohatých rodin, které si mohly dovolit stravu s nejvyšším obsahem živočišných bílkovin, byl i nejvyšší výskyt rakoviny jater, bylo pro něho to, co obrátilo jeho názory i celý jeho život vzhůru nohama. Mohl sice jako někteří jiní vědci tyto neočekávané výsledky odložit jako nepodstatnou výjimku, on se však rozhodl díky své vrozené zvídavosti vše náležitě prozkoumat, přestože se věda právem dívá s nedůvěrou na výsledky, které se snaží zpochybnit obecně rozšířené povědomí a to s nejhlouběji zakořeněným názorem ve výživě, jako je myšlenka, že živočišná bílkovina je pro nás užitečná.

K obdobným významným účinkům nutriční intervence v podobě úpravy stravy ale také došli již ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století dva kardiologové L. Morrison a J. Gofman, kteří ve svých výzkumných studií převedli své pacienty se srdeční chorobou na stravu s nižším obsahem cholesterolu, tuků a živočišných výrobků, což výrazně snížilo následné projevy choroby srdeční. Stejnou studii provedl v šedesátých a sedmdesátých letech N. Pritkin a lékaři C. Esseltyn a D. Ornish se v osmdesátých a devadesátých letech rozhodli, že budou v těchto teoriích pokračovat. V roce 1985 doktor Esselstyn nabídl pacientům s pokročilou, ale ne akutně život ohrožující srdeční chorobou, kteří budou ochotni změnit své stravovací návyky, provedení klinické studie. Jeho 18 pacientů před vstupem do studie zažilo celkem 49 koronárních epizod ( infarkty, bypassy ), po 12-ti letech se objevila jen 1 epizoda u pacienta, který se od stravy založené na rostlinných kompletních potravinách odchýlil. Průměrný věk pacientů v roce 1985 byl 56 let, v roce 2012 jejich průměrný věk dosáhl 83 let a do té doby jich zemřelo pouze 5 a to z jiných příčin než na selhání srdce.

Zřejmě i s ohledem na tyto z minulosti známé skutečnosti profesor Campbell v tomto kacířském názorovém pohledu na možný příznivý vliv rostlinné stravy pokračoval a svůj další výzkum zaměřil na studium venkovské populace Číny, která se stravovala výrazně jinak než obyvatelé Západu. Výsledky studie pak publikoval knižně ve známé Čínské studii. To samozřejmě vyvolalo odpor ve vědeckém světě, protože ve chvíli, kdy by nějaké důkazy mohly prokázat omezení a tím i nedostatečnost uznávaných vědeckých teorií, pak lidé, kteří na těchto teoriích vybudovali své kariéry, se začnou chovat jako ohrožení diktátoři.  A tak kritici ihned po jejím knižním vydání upozorňovali na to, že rostlinnou stravu nelze se sníženým výskytem nemocí spojovat z důvodu nedostatečné rozlišovací schopnosti této studie. Pro kritiky je totiž až žalostně jednoduché vzít jednotlivá data vytržená z kontextu a využít je k podpoření protichůdných závěrů. Knize nelze dávat ani účelovou nálepku veganské bible, jak ji odpůrci často nazývají, protože kromě toho, že doporučuje stravu založenou na kompletních rostlinných potravinách ve formě co nejbližší jejich přirozené podobě, tedy ne na rafinovaných sacharidech ( např. cukr, bílá mouka ), tak také ale varuje před konzumací přídatných tuků ( včetně olejů na vaření ) a průmyslově zpracovaných potravin.

Odpověď autora na názor kritiků studie s vysvětlením dvou zákonitě rozdílných pohledů na výsledky provedené studie lze nejlépe dohledat v jeho následující knize Celek, kde se uvádí, že účinky stravy jsou celostní, a ne redukcionistické, že nelze tuto výživu omezit na jedinou vstupní veličinu, že studií chtěli její autoři pouze zjistit z celostní perspektivy, zda určitý typ stravy vede k významně lepšímu zdraví než je tomu u jiných druhů stravy. Zde bude především důležité uvést a pochopit  rozdíl mezi názorem představitelů redukcionismu a celostnosti.

V redukcionistickém modelu se identifikují součásti potravy – jednotlivé živiny – a zkoumá se přesná úloha a množství živin v našem těle. Do redukcionistické vědy je začleněn předpoklad, lineárního fungování světa, tedy že se chová a funguje na základě přímé a jednoduché kauzality. Když se díváte na svět prostřednictvím mikroskopu, nemůžete pak ale postřehnout jeho celkový obraz. A v tom je ten zásadní problém v nahlížení na fungování organismu lidského těla a zaměření moderní výživy na dílčí složky tak vede k masivnímu zmatení veřejnosti. Aktivní látky, jaké jsou u léčiv na předpis i u potravních doplňků, nemohou samy o sobě, když jsou odděleny od svého přírodního zdroje, nebo chemicky syntetizovány, fungovat dokonale, úplně a odhadnutelně.  Pro současný systém zdravotní péče je ale redukcionistický způsob ekonomicky nesrovnatelně výhodnější, protože jednotlivé látky, léčiva i potravinové doplňky se dají patentovat a také spolu s léčebnými metodami chránit zákony o duševním vlastnictví. Takové produkty jsou pak pro farmacii a potravinářský průmysl vysoce ziskové. Snahou těchto sil je proto manipulovat veřejným podvědomím o zdraví a výživě tak, aby to co nejvíce vyhovovalo jejich hospodářským výsledkům.

V celostním modelu si naproti tomu musíme uvědomit, že naše tělo si samo určuje, které živiny využije a které nezpracuje a vyloučí, neboť to ponejvíce závisí na tělesných potřebách dané živiny poskytované buňkám v tkáních v danou chvíli. Obsah živin se v námi konzumovaných potravinách liší daleko více než si většina z nás představuje, např. u jednotlivých broskví se může lišit až 40krát. Dále interakce mezi jednotlivými živinami v potravinách jsou značného rozsahu, např. vápník snižuje biodostupnost železa až o 400% a naopak betakaroten zvyšuje vstřebání stejného minerálu až o 300%. Hlavní podstatou celostnosti je, že nemůžeme vytáhnout a analyzovat jenom jednu příčinu a zbytek ignorovat. Výživa má na naše zdraví celostní vliv a ve chvíli, kdy se zaměřujeme na jednotlivé živiny, tento vliv neustále míjíme a špatně si ho vykládáme.

Biologické fungování našeho organismu je pro naší současnou úroveň vědeckého poznání stále nepochopitelně složité a porcovat způsob, jak si naše těla vytvářejí a udržují zdraví, na jednotlivé části vytváří jen falešnou realitu. Pro snazší představu této složitosti lze uvést dva příklady :

Jedno jablko za den vyhodí doktora ven ….výzkum profesora Liu, který se zaměřil na vitamín C v jablku a jeho antioxidační účinky, zjistil, že 100 gramů čerstvých jablek vykazuje podobnou antioxidační aktivitu jako 1500 mg vitamínu C ( trojnásobné množství než je v doplňcích s vitamínem C ), přitom ale chemicky obsahuje pouze 5,7 mg vitamínu C, takže na této aktivitě se podílí méně jak 0,5 % a na zbylých 99,5% aktivity se podílejí jiné chemické látky podobné vitamínu C.

Aby byl enzym funkční musí se složit do přesného trojrozměrného tvaru. Jak se to složité skládání odehrává, je stále tajemstvím. Malý řetězec 150 aminokyselin vytvářejících enzym má totiž neuvěřitelné množství možných konfigurací, kdyby vyzkoušel během jediné sekundy 1012 různých konfigurací, tak by mu to trvalo 1026 let a přitom se denaturovaný enzym dokáže během zlomku vteřiny opět složit a následně spolehlivě fungovat v chemické reakci.

Existují i další důkazy podporující myšlenku snížit v současné stravě množství živočišných produktů, protože strava s vysokým obsahem bílkovin zvyšuje tvorbu radikálů, které podporují nežádoucí tkáňové poškození a jsou tak nepřítelem lidského zdraví a dlouhověkosti. Z rostlinné stravy je však nemožné konzumovat bílkoviny nadmíru a i kdybyste celý den žvýkali luštěniny, těžko byste získali tolik bílkovin, abyste pokryli více než 12-15% své denní kalorické spotřeby. Dále se ukazuje, že také rostliny během fotosyntézy vytvářejí škodlivé volné radikály, ale k vyvážení této tvorby se během evoluce rostlin vyvinula řada látek, známé jako antioxidanty, schopných volné radikály neutralizovat a zabránit tak jejich poškození. Lidem, tak jako i jiným savcům, když konzumují rostliny, slouží jejich antioxidanty stejně spolehlivě a účinně jako rostlinám samotným, přitom nezasahují do pozitivních oxidačních procesů, ale pouze neutralizují škodlivé produkty nadměrné oxidace. Lze předpokládat, že se naše těla nikdy neobtěžovala tvorbou antioxidantů, neboť je měla k dispozici v rostlinách, které byly během větší části našeho vývoje základem naší stravy. Když jsme však změnili stravovací návyky a přešli na stravu s velkým množstvím živočišných produktů a fragmentů potravin, nebyly už oxidační procesy kompenzovány dostatečně.

Smiřme se s tím, že správná potrava je pro nás sama o sobě dobrá a nehledejme stále jen její aktivní složky, to v současné době totiž v případě výživy není ani možné, my nevíme, jak přesně funguje, my pouze víme, že funguje.

Naše společnost tak vášnivě věří ve zdravotní výhody masa a mléka, že pro lidi je nesmírně obtížné si představit, že není pravda, co jim celá desetiletí vštěpovali, je to prostě příliš vzdálené tomu, čemu celou dobu věřili. K tomu ještě zdravá strava má pověst jídla bez chuti a radosti, takže ta zázračná zdravá strava musí být pak tou nejchmurnější kombinací pokrmů, jakou si lze představit. Naštěstí tomu tak není. Jsme naprogramováni, abychom vyhledávali a vychutnávali si pokrmy podporující naše zdraví.

Je to tedy jen na nás, který z těch názorových směrů si sami vybereme a čemu chceme věřit, neboť jen názory přijaté s důvěrou nám pomůžou rozvinout naši vlastní intuici a protože každý jsme jedinečný originál, tak právě ta vznikající intuice nám teprve může objevit tu naší vlastní správnou cestu ke zdraví …

Další motta :

Většina lidí stále netuší, že klíč ke zdraví a k dlouhému životu drží ve svých rukách. Hlavní proud západní kultury je často z nevědomosti nebo i díky zkreslování pravdy posedlý ignorací a nedůvěrou k tomu, co bychom měli konzumovat. Je pro nás obtížné uvěřit tomu, že nám po celá léta lhali, přestože existují dostatečné důkazy, které se již nedají dále ignorovat …

Současný systém je neudržitelný, je pouze otázkou času, zda se od něj osvobodíme dřív, než nás stáhne s sebou dolů díky tomu, že budeme dále pokračovat ve znečišťování našich těl, myslí a přírody, dokud pod tíhou ekonomiky a biologické logiky nedojde k jeho kolapsu …

Náš zdravotní systém je ve skutečnosti systémem péče o choroby, přitom lékař, který vyléčí chorobu, je možná nejzručnější, ale ten, který nemoci předejde, je lékařem nejspolehlivějším …

Doporučení :

Pro ty, kterým přijde celostní pohled na výživu a zdraví příliš jednoduchý či dokonce nevědecký, doporučuji si přečíst knihu Tomáše Kašpara Hra o zdraví, kde autor shromáždil mnoho důkazů z méně publikovaných lékařských výzkumů a na základě nich pak redukcionistickým způsobem srozumitelně popisuje příznivý účinek rostlinné stravy na fungování lidského organismu.

Další důvody :

Pro větší orientaci společnosti na rostlinnou stravu mluví i fakta o pořizovacích nákladech a ekologii. Výroba živočišných bílkovin vyžaduje 8krát více fosilních paliv než výroba bílkovin rostlinných, hospodářská zvířata jen v USA zkonzumují 5krát více obilovin než veškeré obyvatelstvo této Země ( přičemž zrno není jejich přirozenou stravou ), výroba kilogramu hovězího vyžaduje 100 000 litrů vody přitom výroba kilogramu pšenice jen 900 litrů a brambor 500 litrů. Krmení jatečných zvířat místo krmení lidských bytostí přímo znamená, že ztrácíme 90% kalorií, které by jinak byly k dispozici pro naší konzumaci. Pokud budeme v období 20 let uvažovat o atmosférickém obsahu metanu, který se většinou pojí s průmyslovým velkochovem domácích zvířat, bude jeho vliv na globální oteplování 72násobný oproti vlivu oxidu uhličitého, protože oproti oxidu uhličitém zachycuje 25krát více tepla a jeho poločas rozpadu je jen asi 7 let na rozdíl 100 let u oxidu uhličitého. Z tohoto hlediska  celosvětově šířený požadavek na potřebu získat úspory z individuálního snažení každého z nás ( viz dokumenty : Al Gore – Nepříjemná pravda a Leonardo DiCaprio : Je s námi konec ), kterým však lze snížit množství oxidu uhličitého jen o cca 10%, se zdá z hlediska uvedených faktů jako nesmyslný.

I přes vysoké náklady na zdravotnictví nejsme zdravější, v Americe se např. obezita zvýšila z 13% populace v roce 1962 na 34% v roce 2008, diabetes 2. typu se mezi lety 1980 a 2010 zdvojnásobil ( z 2,5% na 6,9% ) a výskyt hypertenze se zvýšil mezi lety 1997 a 2009 o 30%. Žádný z pokroků, kterých se v medicíně dosáhlo, se nezaměřuje na primární prevenci a žádný z nich nás nečiní zásadně zdravějšími, tyto pokroky také nesnižují úmrtnost. Podle údajů z příspěvku dr. B. Starfieldové uveřejněné v časopise Americké lékařské asociace v roce 2010 je zdravotní péče v pořadí třetí hlavní příčinou úmrtí v USA ( počet úmrtí v roce 2009 : nežádoucí vedlejší účinky léčiv – 106 000, nesprávně předepsané léky – 7 000, nepovedená operace či špatně nastavené přístroje – 20 000, zbytečné operace – 2 000, infekce získané ve zdravotnických zařízeních – 80 000,  celkem – 215 000 lidí ), přitom v oficiálních faktech vlády tento údaj chybí : 1) nemoci srdce 599 413, 2) rakovina 567 628, 3) chronická onemocnění dolních cest dýchacích 137 353, 4) mozková mrtvice – 128 842, 5) neúmyslné úrazy 118 021, 6) Alzheimerova choroba – 79 003, 7) diabetes – 68 705, 8) chřipka a zápal plic – 53 692, 9) nemoci ledvin – 48 935, 10) sebevraždy – 36 909.